Sociální fobie + rozhovor

26. července 2015 v 16:57 | Ina |  Zajímavé
Ahoj, několik dní už přemýšlím nad tím o čem psát článek. Protože mám teď trochu nouzi o nápady, i co se týče příběhů chtěla jsem se zmínit teď asi v dohledné době žádné příběhy nebudou ale opravu se snažím a pracuji na tom aby byli. Nějáké náměty už mám a něco mám ještě rozepsaného tak to zkusím dát některý den do kupy a uvidíme co z toho vzejde. Ale teď už k tématu, tématem je "Sociální Fobie" - Co mě vedlo k tomu napsat tento článek? Na jedné diskuzi se o tomto diskutovalo a mě to přišlo jako zajímavé téma pro můj blog + získala jsem první rozhovor k tomuto tématu se slečnouc o trpí sociální fobii.. Tak bych se prví podívala na to co to Sociální Fobie znamená.



zdroj: http://fobie-a-panika.zdrave.cz/strach-ze-spolecnosti-lidi/
Co je to Sociální fobie? - Sociální fobii bych definovala jako "Strach z lidí". Strach z větších skupinek lidí, strach ze společnosti lidí.
  • Hlavním důvodem tohoto strachu bývá strach z odmítnutí či kritiky.
  • Sociáoní fobií trpí odhadem někdy během svého život 3-17% populace.
  • Problémy často začínají v pubertě - nejčastěji v době mezi 14 a 20 lety.
  • Dotyčný se bojí ve společnosti jiných mluvit, telefonovat, zpívat, mít proslovy a podobně.
  • Původ strachu není vždy zcela zřejmý.
  • Projevy sociální fobie : Strach z toho, že se na vás druzí dívají, strach z vlastního znemožnění se, strach z toho být středem pozornosti, strach z vlastního nepřirozeného chování, strach ze schůzí - setkání, strach mluvit před skupinou
  • V nepříjemné situaci človek trpící sociální fobií pociťuje mnoho příznaků. Na ně lze učinit následující systematický pohled.
  • Tělesné příznaky : Bušení srdce, třes, neklid.
  • Chování: mlčení, schovávání se, zadrhávání v řeči, přešlapování.
  • Subjektivní: sem lze zařadit typické myšlenky jedince ( vysměji se mi! Co budu dělat?), emoční stavy (strach, úzkost, stud) a vnitřní přesvědčení ( zranitelnosti, zrátá kontroly)
  • sledky: pokles sebedůvěry, vyhýbavé chování.
Myslím že toto k definici Sociální Fobie stačí a nyní můžete přejít k rozhovoru..
Tento rozhovor bude anonymní, jak si to slečna co mi rozhovor poskytla přeje.
Tahle slečna mi příjde nesmírně zajímavá a proto sem si jí vybrala k tomuto rozhovoru snad se vám to bude líbit :)


Měla jsi v životě nějáký, neúspěch který vedl k této fobii, nebo to bylo spíše šikanou nebo.. Jiný důvod?

Podle toho, co je bráno jako neúspěch. Už odmalička si hodně věcí beru k srdci více, než by se asi mělo. To znamená že, ať už něco nezvládnu, někoho zklamu, nebo udělám něco špatně, hodně to prožívám. Neřekla bych, že jsem si prošla něčím, jako je šikana. Na základní škole samozřejmě posměšky, nadávky atp. padly, ale to si myslím, že bylo normální.


Čemu ses ve skupinkách vyhýbala nejvíce? Pokud ses teda nevyhýbala skupinkách úplně. Což je ve škole asi nemožné pokud se jedná o kolektivní práci.

Začala bych tím, že vůbec přijít do té školy a pak to třídy, byl pro mě problém. Člověk nikdy neví, co ho ten den čeká, takže vždy vstávám se strachem co se zase stane a jak to zvládnu. Skupinové práce byly vždy velmi stresovým momentem. Obzvlášť, když se pak hotová práce, musela předčítat před celou třídou. Samozřejmě jsem se tomuto vyhýbala jak jen to šlo.

Co třeba větší skupinky na ulicích od kterých dostáváš různé pohledy, jako každý z nás jak zvládáš tohle?


Dost špatně. Když vím, že se na mě někdo dívá, začne mi hlavou probíhat strašně moc myšlenek. Co si o mně myslí, proč se na mě dívá, co je na mě kde špatně atp.. Ve většině případů, když to situace dovoluje, se vzdálím z dohledu a zkouším se trochu uklidnit.

Jak zvládáš to, když musíš třeba do obchodu nebo někam něco vyřídit jaké máš pocity když před tebou stojí v obchodě fronta a ty musíš jí k tolika a lidem a tak blízko..

Prvně bych se vyjádřila k tomu nakupování. Nemám to pochopitelně ráda a když to opravdu není nutné, tak se tomu vyhnu. Navečer, kde je v obchodech už méně lidí, se to ještě nějak dá, ale přes den, kde je samozřejmě lidí nejvíc, je to těžký. Lidé se na sebe tlačí a mají potřebu být všude první a chvátat. Pokud lidí není opravdu hodně, všechny pustím, počkám někde dál a pak jdu v klidu zaplatit. Stání ve frontě, je pro mě velmi stresující záležitost. Pokud jde o vyřizování si věcí, ať už na poště nebo kdekoliv jinde, dělá mi to problém. Mluvit o něčem, čemu úplně nerozumím a ještě s někým, koho absolutně neznám je dost nepříjemná záležitost.
Co ti v těchto, pro tebe strecujících situacích nejvíce pomáhá?
Pokud myslíš, přímo ten moment, když se to děje, tak jsem ještě nenašla nic, co by mě nějak uklidnilo do té míry, že bych se dostala do fáze, kdy bych mohla opět normálně pokračovat v činnosti. Snažím se nepanikařit, protože nechci, aby si o mně okolí myslelo, že jsem blázen, takže pravidelné dýchání a vnucování si myšlenky, že to brzo skončí, je vždy na místě. A pokud myslíš celkově, tak dříve jsem to řešila ( byť to nerada přiznávám) sebepoškozováním. Teď to řeším každodenním běháním a cvičením, je to nejlepší způsob jak upustit od toho celodenního stresu, strachu a nervozity.

Tohle by byla něják tak poslední otázka.. Kdy ti tohle začalo?
To Ti asi úplně neřeknu. Možná, že příchod na základní školu byl ten zlom. Člověk si začne uvědomovat více sám sebe a více vnímat okolí. přibýváním věku, se mi i tohle stupňuje, ale je to ve stádiu, kdy se to dá ještě trochu ovládat.

Dobře děkuji za rozhovor, čtenáří mého blogu budou určitě rádi že jsi mi tento rozhovor poskytla.
Rádo se stalo. I já děkuji.:)

Doufám že se vám rozhovor líbí, vaše Ina :)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Honzíčiči Honzíčiči | 26. července 2015 v 22:38 | Reagovat

Nedokážu si představit, jaké to musí být. Velký respekt slečně. :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama